KVA QI QVE QVA
autor:: Chliv out
rubrika:: poviedky
...byl praotec všech drsných mužů. Byl to totiž naprostý sráč. Ale kouřil doutník a nosil pistoli proklatě nízko. Vlastně to byla jen laciná pistolka na kapsle a bylo mu osm let.
Vstoupil do baru, tichý a naprosto nenápadný.
,,Whisky,“ oslovil dojemným způsobem barmana, že ten mu musel nalít, aniž by co namítal ohledně jeho věku..., a ještě z oka uronil slzu velkou jako hrách, která s rachotem dopadla na špičku jeho mokasin... Byl to totiž důmyslně maskovaný Komanč!
Lid v hospodě byl poměrně soudržný a sveřepý. Samý alkoholik a falešný hráč pokeru. A Kva Qi Qve Qva se rozhodl, že tu udělá pořádek. Hvízdl, ale pak musel rychle na záchod, neboť si myslel, že se každou chvíli pokaká. Na toaletní míse potkal Sluneční květ, nádherného místního transvetitu. A tak se stalo, že Kva Qi Qve Qva to pustil do kalhot, protože tu byla jen jediná toaletní mísa.
Sluneční květ si vytřel prdel a řekla:
,,Fúj, tady něco ale smrdí!“
Zacpala si nos, a aniž by co dál řekla, či jen po sobě spláchla, odkráčela ladným krokem pryč. A to byl ten správný čas pro válečný pokřik Kva Qi Qve Qvy:
,,Má... Mí!“
Pak si otřepal předkožku a šel si do cukrárny naproti dát tvarohový koláč..., udeřila totiž hodina tvarohu a dle jejich rodinné tradice, se hodina tvarohu nedoporučovala právě nějak zanedbávat a nebo odbývat. Prý to totiž nosí smůlu. Ale na to Kva Qi Qve Qva nedal a na protest proti tomu si to namísto do cukrárny namířil do holičství, rozhodnut, že se nechá ostříhat.
V kadeřnictví bylo ale plno. Zrovna v tu chvíli jako on dostala ten samý nápad půlka města. A teď se rvali o místa, fackovali se mezi sebou a ukazovali si prostředníky!
Vždycky to byl ten nejmladší z rodiny. Prostředník sloužil k zprostředkovávání zlostných a nenávistných pohledů. Obyčejně to byl profik, který si nebral servítky a byl hodně a hodně krutý. Leckterá žena se zbláznila a leckterému chlapovi se už od té doby nepostavil. Nejkrutější to bylo na pohřbech. To když obživla mrtvola. Lidé šíleli jako pominutí a bouchali šampaňské. No prostě sranda.
Ale vraťme se ke Kva Qi Qve Qvakovi. Když před sebou viděl tu masu, chtěl vytáhnout pistoli a párkrát si vystřelit. Náhle si však uvědomil, že má provlhlé kapsle, a tak usoudil, že se radši vrátí do baru. Jmenovalo se to U ZAPOMENUTÉHO OČKA a čepoval tam Houmran Dibbsen. Byla to pověstná smažka pravidelně očekávající koncem týdne nějakou tu menší apokalypsičku... A tak každou neděli byla poslední runda zdarma.
Avšak Kva Qi Qve Qva nedokázal přejít ani ulici. Zakopl o kámen, rozbil si hlavu a oni pak, ctihodní občané CITY ITY, mu museli objednat dostavník od Červeného kříže. Ale nestihli to, protože ho náhle unesl ten důmyslně maskovaný Indián za barmana, převlečený i tedy za samotného Houmrana Dibbsena, a běžel s ním do hor až před samotného Velkého šamana.
Položil mu ho k nohám a ten do něj začal bušit malým, asi šesti kilovým, kladívkem... A Kva Qi Qve Qva křičel bolestí a cítil, jak se zvolna zlepšuje jeho zdravotní stav. Pak společně vykouřili podlampovku přátelství a Kva Qi Qve Qva se ho konečně zeptal na jméno:
,,Jak se jmenuješ, kamaráde?“
,,Jiří.“
...
A na obloze zářily hvězdy a zhulený Kva Qi Qve Qva si toužebně přál, aby se o něm psaly dobrodružné sešity na pokračování. Třeba něco jako RODOKAPS! Což se mu ale samozřejmě nikdy nesplní.
Tak, a to byl skutečný předobraz hrdiny naši doby.
14. ledna 2004
Chlív out
Vstoupil do baru, tichý a naprosto nenápadný.
,,Whisky,“ oslovil dojemným způsobem barmana, že ten mu musel nalít, aniž by co namítal ohledně jeho věku..., a ještě z oka uronil slzu velkou jako hrách, která s rachotem dopadla na špičku jeho mokasin... Byl to totiž důmyslně maskovaný Komanč!
Lid v hospodě byl poměrně soudržný a sveřepý. Samý alkoholik a falešný hráč pokeru. A Kva Qi Qve Qva se rozhodl, že tu udělá pořádek. Hvízdl, ale pak musel rychle na záchod, neboť si myslel, že se každou chvíli pokaká. Na toaletní míse potkal Sluneční květ, nádherného místního transvetitu. A tak se stalo, že Kva Qi Qve Qva to pustil do kalhot, protože tu byla jen jediná toaletní mísa.
Sluneční květ si vytřel prdel a řekla:
,,Fúj, tady něco ale smrdí!“
Zacpala si nos, a aniž by co dál řekla, či jen po sobě spláchla, odkráčela ladným krokem pryč. A to byl ten správný čas pro válečný pokřik Kva Qi Qve Qvy:
,,Má... Mí!“
Pak si otřepal předkožku a šel si do cukrárny naproti dát tvarohový koláč..., udeřila totiž hodina tvarohu a dle jejich rodinné tradice, se hodina tvarohu nedoporučovala právě nějak zanedbávat a nebo odbývat. Prý to totiž nosí smůlu. Ale na to Kva Qi Qve Qva nedal a na protest proti tomu si to namísto do cukrárny namířil do holičství, rozhodnut, že se nechá ostříhat.
V kadeřnictví bylo ale plno. Zrovna v tu chvíli jako on dostala ten samý nápad půlka města. A teď se rvali o místa, fackovali se mezi sebou a ukazovali si prostředníky!
Vždycky to byl ten nejmladší z rodiny. Prostředník sloužil k zprostředkovávání zlostných a nenávistných pohledů. Obyčejně to byl profik, který si nebral servítky a byl hodně a hodně krutý. Leckterá žena se zbláznila a leckterému chlapovi se už od té doby nepostavil. Nejkrutější to bylo na pohřbech. To když obživla mrtvola. Lidé šíleli jako pominutí a bouchali šampaňské. No prostě sranda.
Ale vraťme se ke Kva Qi Qve Qvakovi. Když před sebou viděl tu masu, chtěl vytáhnout pistoli a párkrát si vystřelit. Náhle si však uvědomil, že má provlhlé kapsle, a tak usoudil, že se radši vrátí do baru. Jmenovalo se to U ZAPOMENUTÉHO OČKA a čepoval tam Houmran Dibbsen. Byla to pověstná smažka pravidelně očekávající koncem týdne nějakou tu menší apokalypsičku... A tak každou neděli byla poslední runda zdarma.
Avšak Kva Qi Qve Qva nedokázal přejít ani ulici. Zakopl o kámen, rozbil si hlavu a oni pak, ctihodní občané CITY ITY, mu museli objednat dostavník od Červeného kříže. Ale nestihli to, protože ho náhle unesl ten důmyslně maskovaný Indián za barmana, převlečený i tedy za samotného Houmrana Dibbsena, a běžel s ním do hor až před samotného Velkého šamana.
Položil mu ho k nohám a ten do něj začal bušit malým, asi šesti kilovým, kladívkem... A Kva Qi Qve Qva křičel bolestí a cítil, jak se zvolna zlepšuje jeho zdravotní stav. Pak společně vykouřili podlampovku přátelství a Kva Qi Qve Qva se ho konečně zeptal na jméno:
,,Jak se jmenuješ, kamaráde?“
,,Jiří.“
...
A na obloze zářily hvězdy a zhulený Kva Qi Qve Qva si toužebně přál, aby se o něm psaly dobrodružné sešity na pokračování. Třeba něco jako RODOKAPS! Což se mu ale samozřejmě nikdy nesplní.
Tak, a to byl skutečný předobraz hrdiny naši doby.
14. ledna 2004
Chlív out
napísanísané:: 14.2.2004
prečítalo:: 1380 ludí